Gary a Tara

Sraz diskuzního fóra cz-pes.cz

25. - 27. 1. 2008, Vysočina, kdesi u Světlé nad Sázavou

Na již šestý sraz cz-pes jsem se velmi těšila. V pátek jsem si vzala celý den dovolenou, ráno jsme se Sašou a Taruškou vyrazili na stopu, zašli na oběd do našeho oblíbeného podniku a vyzvedli Petras Čertem. Lokalita byla vybrána skvěle, z Prahy jsme tam byli za hodinku. Alena s Abby a Ivan s Indym už tam byli. Petr vyběhl z auta a se slovy: "musím za Waldou" nás opustil směrek k louce, kde Ivan venčil Indyho. Asi po minutě slyšíme mohutný řev: "Čeeeeeeeert, Čeeeeeeert", tak jsem se zamyslela, kam Petrovi zdrhnul, načež Alena říká: "ááá, Čert zakousnul slepici". Tak jsme se vypravili také vyvenčit psy a podívat se na to nadělení. Petr nadával na jakési volném pobíhání slepic a hledal majitele, kterého se nedohledal. Po vyvenčení psíků jsme zašli na drink a poté se ubytovali. Dostali jsme se Sašou na výběr ze dvou pokojů, zvolili jsme ten světlejší a teplejší, což se pak v noci, resp. ráno neukázalo jako nejlepší.
Poté jsme se odebrali dolů do hospody a začli se oddávat lahodným mokům za postupného

příjezdu ostatních účastníků. Večer plynul rychle v tak příjemné společnosti až došlo na slavné doktorovy zelené. Já sama ani nevím, kolik jich proběhlo, vlastně ani nevím, kdy jsem šla spát, natož jak jsem se dostala nahoru :).

Ráno jsem ve vzbudila asi to třicetistupňového vedra, takže jsem okamžitě zahájila větrací akci. Po snídani se musel Saša odebrat do práce, takže jsem na celodenní procházku oplývala dvěmi psy. Tarušku jsem si připla na canicrossový pás, vědoma si toho, že ji nesmím pouštět na volno a původně jsem si myslela, že i Garyho budu mít připnutého. Když jsem je však připojila na rozdvojku a viděla, jak ten blb s ní smýká a ona ho jen nešťastně následuje, asi po uplynutí dvou pikosekund jsem rozhodla, že Gary bude na volno. Dostal koš a pobíhal kolem s ostatními psy, kterých si nevšímal. Přišlo mi to až neskutečné, že je schopen fungovat naprosto bez problémů se smečkou cca 30 psů.
Vyrazili jsme podél řeky ke Stvořidlům a dále do Sluneční zátoky. Cesta to byla krušná, mnohdy se z nás stávali kamzíci a některé slabší povahy mohly mít i závratě z té výšky, kam jsme vystoupali. Ale počasí nám přálo a procházka to byla nádherná. Naplánoval ji Ivan a byl tedy

jmenován dvorním šerpou naších budoucích srazů. Připravil se na to opravdu náramně, protože po příchodu do Sluneční zátoky vytáhl papír a odrecitoval nám úryvek o tom, jak Rychlé Šípy objevily zátoku. Pak nastalo hromadné focení a odebrali jsme se kousek zpět k mostu, abychom přešli řeku a dostali s do hospody U čerta, kde jsme byli již očekávání (přeci jen, s takovou smečkou psů vás všude dovnitř nevezmou, takže jsme si to den před tím pojistili telefonátem). Najedli jsme se a pomalu se odebrali na závěrečnou část procházky, a to cestu zpět. Někteří využili služeb Kroupobusu nebo Saraxobusu a nechali se odvézt. Jelikož čas dost pokročil, museli jsme nasadit ostřejsí tempo, abychom to zvládli do setmění. Cestou jsme dostali vynadáno, že jdeme po soukromé louce, ale naštěstí jen ústně :). Dobrá věc se podařila a za světla jsme se vrátili zpět. Celkem jsme ušli asi 18 km, což naše pejsky unavilo dostatečně tak, abychom je mohli odložit na pokojích a věnovat se společenské zábavě.

Tonda opět nezklamal a přinesl své vynikající nápoje - tentokrát vylosoval ořešák a hruškovici a už nevím koho napadl výborný nápad, že budeme hrát flašku. V hospodě měli velký kulatý stůl, na kterém byla jakási "točna". Zde byla položena celá láhev ořešáku, roztočilo se a na koho to padlo, ten musel pít panáka. Ano, ořešák rychle došel, takže přišla řada na hrušku. To už se nikomu nechtělo moc vyhrávat, až na jednoho. To byla ale náhodička, Petr vyhrával často a moc rád. Já měla za cíl vydržet až do návratu Saši, tento vytyčený cíl jsem sice splnila, nicméně ihned poté, co dojel, jsem se odebrala spát.
V neděli ráno opět všichni zmizeli během chvilky jako pára nad hrncem - no dobře, jako pára nad hrncem ne, rozloučili jsme se, ale bylo to hrozně rychlé. My, poslední čtyři skalní, jsme ještě vyrazili asi na dvouhodinovou procházku podél řeky a poté se odebrali domů.
Sraz byl opravdu velmi vydařený, jak pro nás páníčky, tak myslím, že i psům se procházka líbila. Už se moc těšíme na další, který bude v červnu.

Máme ze srazu fotky z pátečního večera a ze sobotní procházky, Petr, Jirka i Ivan také fotili :)

zpět