| |
| |
| Pracovní dovolená aneb. výcvikový týden |
| 10. - 17. 8. 2008, Ostravice u Frýdlantu nad Ostravicí |
 |
V neděli jsme vyrazili z Jeseníků do Beskyd. Nejprve jsme naložili nějaké batožiny od Káči a Honzy, rozdělili se (oni jeli na oběd hned v Rudné, ale my ještě nebyli hladoví) a vyrazili přes Bruntál, Opavu, Ostravu až do Ostravice. Po projetí celé Ostravice (je pěkně dlouhá) jsme zastavili u pumpy a zeptali se na TJ Sokol Ostavice. To paní neznala, ale znala fotbalové hriště, takže jsme se šťastně dopravili na místo.
U Verči jsme se "odprezentovali", vyfasovali povlečení a první chatu. Ubytovali jsme se a když jsme se chystali zajít vyvenčit psy, dorazila Honzova posádka. Ukázali jsme jim co a jak a vyrazili se psy na procházku kolem divoce tekoucí Ostavice. Po návratu jsme zašli do hospůdky na pohár a pivko a to už přijeli Rohleni a Lenka s Luckou. A začlo se budovat - psům jsme postavili stany, aby na jejich "kotcové" zařízení nesvítilo sluníčko a nepršelo. Petra nám hned zakázala krmit psy, že jdeme ráno na stopy, ale já už měla nakrmeno, takže zatím ještě chuděrkové netrpěli 
V pondělí tedy začlo to mučení výcvikem . Nejprve jsme předvedli naše "umění" na stopách a pak si vyslechli rady a návody, co budeme dělat. Čekala jsem, že Petra začne padat do mdlob a páchat sebevraždu, že s takovýma "střevama" se nic kloudného dělat nedá, ale naprosto mě |
|
překvapila, protože prý celkem dobré, čekala mnohem horší.
Zbytek dopoledne a odpoledne jsme prokecali na slunci nebo pod slunečníkem u naší chaty, zajeli na nákup a později odpoledne nastoupili na poslušnost. Dělali jsme "jen" chůzi u nohy. Opět jsme předvedli naše výkony a dostali návod, jak pracovat. Nejen já jsem byla zfrustrovaná z toho, jak jsme nemožná, jak nejsem schopná pracovat se psem, jak mám sakra vytočit tu ruku a ještě u toho přemýšlet, která je pravá a která je levá - jen díky Káče a Renatě jsem si nepřipadala jako úplný idiot a jsem jim za to vděčná .
Po poslušnostech proběhly obrany a jelikož s Rohlenama koušeme už dlouho, tak tam jsme se žádných "novinek" nedočkali, ale pokračovali jsme v již zahájených postupech.
|
Bohužel - obrany, resp. návrat z obran se stal osudným Lucce, která špatně došlápla na cestičce u chat, která byla tvořena betonovými bloky, které na sebe moc nenavazovaly, tudíž chození po nich bylo dosti nebezpečné. Lucka si zvrtla si kotník. Bolelo ji to opravdu moc, nemohla na nohu vůbec došlápnout a tak skákala po jedné. Poskytla jsem jí obklad z mražené zeleniny, která byla určená na bramboračku, ovázali jsme jí nohu, ale ráno to bylo snad ještě horší než večer. V úterý ji tedy Saša odvezl do Frýdku do nemocnice a odpoledne se vrátila Lucka
s krásnou červenou bandáží - obměna sádry, ale je to lehčí, menší a dá se s tím i sprchovat  .
Další dny plynuly opět ve znamení tréninku - ráno stopy, odpoledne poslušnost a večer obrany. Ve středu Saša přišel s tím, že v Ostravě v ČEZ Aréně hrají Vítkovice s Kometou hokej a že bychom si mohli udělat výlet. Vyrazili jsme tedy na hokej. Kometa prohrála 7:2, ale atmosféra
v hale byla super. Z Brna přijelo několik autobusů a spoustu aut s fanoušky, takže to tam vypadalo, jak kdyby hráli doma. Cestou zpět jsme se stavili na nákupy a pak už si užívali grilování a pohodičky.
Ve čtvrtek se konaly zkoušky podle KJ Brno, kterých jsem se chtěla původně zúčastnit a složit si ZPU2, ale jelikož jsme začali úplně nové tréninkové metody, nechali jsme to plavat. Večer přišla pěkná bouřka, tak jsme gril vrazili pod stříšku a opékali masíko tam a vevnitř hráli šipkový a kostkový turnaj. Tentokrát se povedlo zvrtnout si kotník Sašovi. V pátek jsme tedy vyráželi do frýdecké nemocnice na úrazovou ambulanci znovu. Saša dostal pro změnu modrou "sádru" a po návratu zpět jsme byli bouřlivě přivítání se slovy: "tak jakou máš barvu?" a "tak teď už nám do trikolóry chybí jen bílá"  .
Jelikož v neděli měla Petra svátek, rozhodli jsme se, že jí přichystáme překvapení. David všechno zuřivě organizoval, pořídili jsme výzdobu a potřebovali Petru dostat z chaty, abychom |
 |
|
mohli to velké překvápko připravit. Veronika tedy potřebovala s Petrou a Davidem něco "nutně probrat". Když jsme měli všechno připravené, Lenka vyběhla za Petrou, že se porval Gary s Lottarem (vážně nechápu, proč ten můj mírumilovný drahoušek je brán za takového zabijáka) a ať okamžitě přijde. Všichni přiběhli zpátky div ne s pěnou u huby během sekundy, jen taktak, že jsem stihla vyfotit Petřin překvapený výraz. Popřáli jsme jí a užili si večer. Bohužel tato poslední noc nedopadla nakonec nijak dobře, Káča, Jirka a Saša se přesunuli do bárku hned vedle naší chaty, kde asi ve čtyři ráno došlo ke rvačce a tentokrát se jelo do nemocnice s Jirkou, který měl pochroumané koleno. Kolem půl osmé se vrátil se slovy: "tak konečně máme tu trikolóru".
V neděli se konaly zkoušky podle IPO, Petra složila s Bárou FPr3 a s Edanem VPG2 a Ája s Česťou IPO3. My si ještě naposledy udělali poslušnosti a stopy a domů. Jelikož Saša s nohou v gypsu nemohl nastoupit do práce, přespali jsme v Brně, v pondělí oběhali neschopenku a poté konečně dorazili domů do Prahy.
Týden byl moc pěkný, strávili jsme ho se skvělýma lidma a moc jím tímto děkuji. Po výcvikové stránce jsem se hodně nového dozvěděla a Petra mi ukázala, že i s Garym bych mohla zkusit trénovat podle IPO a tak se pokusíme v tom pokračovat. |
| |
| |
| Fotogalerie: výběr Garyho a Tary, poslušnost pondělí, poslušnost úterý, obrana úterý |
| |
|
| |
|
|