Gary a Tara

Zimní hrátky s MSC

14. - 16. 11. 2008, Rudná pod Pradědem

Po dlouhé době jsme zase vyrazili na víkendovou akci. Akce se jmenovala Zimní hrátky, pořádalo ji coursingové sdružení MSC a jak už název napovídá, běhal se coursing.

V pátek jsme se sešli po práci doma a pomalu vyrazili. Na dálnici nás čekaly dvě kolony, to jsme věděli už předem. Naštěstí ale proto, že jsme vyrazili později, se téměř rozplynuly než jsme je dojeli. Problém, který mě osobně teda trápil celkem dost, byla oranžová kontrolka "elektronika motoru" (nebo něco podobného). Svítívávala i dřív, ale po dolití oleje zhasla. Tentokrát nikoliv. Obvolala jsem tedy ostatní pražáky, kteří mířili na stejné místo a vyjeli o něco později než my, aby případně počítali s jednou zoufalou posádkou, co jí umřel stroj

.
Problém číslo dvě bylo mé nachlazení. S ubíhajícími kilometry mě bylo hůř a hůř, takže na pumpách jsem si kupovala čaj za nehorázné peníze a dopovala se Panadolem.
Na místo jsme dorazili před jedenáctou večer. Překvapilo nás totální mrtvo, kdy ostatní osazenstvo už bylo zalezlé v posteli. Vyložili jsme tedy věci a nalili si vínko, když tu se venku ozval motor auta a pražská posádka číslo 2 ve složení Markéta, Káča, Honza a Jindra dorazila. I oni vyložili svou bagáž a odebrali jsme se do společenské místnosti, kde jsme navařili svařáček a zapili všechno možné inemožné a ani nevím do kolika

V sobotu jsem vstala s dost nepřijemným pocitem. Vyvenčila jsem psy, nasnídala se a vykopala Sašu z postele, že se jde běhat. Můj nepřijemný pocit pramenil z nevolnosti, ovšem nebyla jsem si jistá, jestli to způsobil včerejší svařáček nebo mé nachlazení.
První běh si rozdal Gary s Taruškou, druhý běžel Gary s Trinitkou a Tara s Amonkem a Arnikou. Pak se běžely ještě hromadné běhy, ale zapamatovat si, kdo s kým běžel, je na mě už opravdu moc

. Během dopoledne jsem došla k závěru, že má nevolnost pramení z "vopice", která mi seděla na ramenou, ale jen kousek na ní jsou moje ucpané dutiny a usazující se cosi na průduškách.

Odpoledne přijel figurant Valda, chvíli jsem dělala pokusy o focení, ale pak mě únava a nachlazení přemohly, takže jsem si zalezla na chvilku do vyhřáté postele, kterou mi už od oběda zahříval Saša, a odpočívali jsme spolu. Když se nad Jeseníky snesla tma hustá tak, že by se dala krájet, vypelešili jsme se z pelechu, přibrali Gwen, Barču a Karla a vyrazili jsem do nedalekého restauračního zařízení Koliba, abychom zaplnili své žaludky. Jídlo bylo asi dobré, záměrně píšu asi, protože rýma otupila i mé chuťové buňky, takže v tu domu mi místo šťavnatého biftečku mohli předložit cokoli, myslím, že bych to nepoznala. Ale Karel měl to samé a pochvaloval si to

.
Po véče nás čekal ještě jeden důležitý akt a tím byla Valná hromada. Zasedání bylo velmi zajímavé, protože navržená místopředsedkyně byla svržena a navržen byl Karel, takže teď je jasný, že Zdráhalovi si z nás nebohých nevolníků udělali rodinný podnik

Mimo jiné jsem "schytala" také funkci, bude ze mě vedoucí sponzoring teamu, údajně budem zajišťovat sponzory a ceny na závody (no, ještě, že jsem vedoucí, rozdám úkoly a dám si nohy nahoru

) a také budu působit v redakci zpravodaje jako záložný sazeč a grafik.

V neděli už nás čekalo jen "jednokolové" běhání, které ale samozřejmě bylo dvoukolové, protože by nás šefová přece nemohla ošidit o hromadné běhy. Gary běžel opět s Trinitkou, Taruška dostala sólový běh, protože je potvora a moc si nadbíhá. Také se musela asi šestkrát vrátit, protože Ríša jí nic neodpustil a vždycky když si moc nadběhla, střapec jí zastavil a se k němu vrátit. Hromadný běžela Tara s "bandou ridžbeček" a kraťandou Andym a Gary běžel hromadný se ženskýma, ale protože mezi nima byla drsňačka Dinulka, raději dostal košík. Po odběhání jsme si ještě ohřáli oběd, sbalili se a vyrazili.

My to vzali do Prahy přes Brno a do Brna přes Přerov, kde jsme okoukli štěňátka od Garyho první lásky Maggie, ochutnali Káje bábovku (mňam), pokecali a pak už hurá do Brna. Dali jsme si véču a vyrazili do kina na nového Bonda (konečně!). Po kině nás to zavedlo do obvyklé hospůdky "pod lékárnou", kde jsme neodolali a museli si (jako vždycky) dát výborný tataráček.
Ponděli už bylo od toho, abychom se rozloučili a po obědě vyrazili úplně domů.
Zhodnocení víkendu? No, jako vždycky super akce, jen tentokrát jsem si to moc neužila, protože moje nachcípání bylo opravdu na chcípnutí. Nicméně psiska byla zničena a to byl hlavní účel

Fotogalerie: sobotní běhání, sobotní obrany, nedělní běhání a 13 miminek

zpět