| Memoriál Cyrila Chvojky a první jarní závod coursingu |
| 29. 3. 2008, ZKO Říčany a 30. 3. 2008, Kralupy nad Vltavou |
| V pátek jsme si plánovali, jak půjdeme spát brzo, abychom byli na závod čerství. Nicméně, jak už to bývá, nějak se nepodařilo a do postele jsme se dostali až po půlnoci. Ráno jsme tedy vstali, rychle se vypravili, naložili Káču a do Říčan dojeli tak akorát. Zaregistrovala jsem nás a ještě stihla vytáhnout Garyho na plac, abychom ho otestovali, ale hlavně, abych ho seznámila s maketama. Dost nemile jsem totiž poprvé na tréninku v Tuchorazi zjistila, že Garymu dělají problém makety, které nezná (v Tuchorazi mají jasně žluté, plechové makety). Říčanské makety Garymu problém nedělaly, vyzkoušeli jsme je asi třikrát, kromě toho i chůzi u nohy a překážky - ačkoliv žádné překážky u ZM, ve které jsme soutěžili, nejsou, ale je to pro Garyho vždy zpestření a zábava. Aport jsem si nechala jako překvápko, abych případně nebyla frustrovaná. |
| Pak už byl nástup a rozlosování startovních čísel. Na nás zbylo startovní číslo 2. Na stopy jsme nastupovali na řepce hned za cvičákem. Celkem dost i foukalo, což nevěstilo pro nás nic dobrého. Našlápla jsem stopu podle instrukcí pana rozhodčího a málem se zhroutila, když mi pískl lom uprostřed vyjetých kolejí (tedy "mezi koly"). Vím, že pro Garyho je náročné jakékoliv křižování kolejí, vždy tak trošku vypadne z rytmu čuchání, takže bylo dost pravděpodobné, že se na lomu ztratí. Po 15 minutách jsem uvedla Garyho na stopu. Vyšel moc pěkně, připlácl čumák na zem a mazal vpřed. Opět jsem ho musela mocně brzdit stopovačkou, jinak za ním sprintuju. Jak jsme se blížili k již zmíněným kolejím, začala jsem tuhnout hrůzou, jak to dopadne. Gary nezklamal... koleje přefrčel a za nimi zjistil, že tam stopa není, tak vyrazil do leva (stopa vedla do prava). No, nebudu to tu rozebírat, na lomu se prostě úplně ztratil, takže se vrátil ke mně, vyslala jsem ho znovu a pak už to nějak našel. Ulevilo se mi, že stopu alespoň dojdeme, když v tu chvíli Gary označil předmět. Zarazila jsem se, protože předmět je přece mnohem dál, tudíž jsem ho vyslala dál. Gary se zvednul, ale nějak se mu nikam nechtělo, tak jsem se vyrazila mrknout a málem mě odnesli v mdlobách. Blbá panička opět nevěřila svému čtyřnohému příteli a pokazila, co se dalo. I pan rozhodčí mi řekl, že mu to kazím :-D. Ale ohodnotil nás 38 body, což v rámci výkonu, který jsme předvedli, bylo naprosto adekvátní. |
| Poté, co se dostopovalo v kategorii ZM a ZVV1, byla
zahájena poslušnost. Nastoupili jsme a jelikož vím, co Gary předvádí
na akcích s publikem a spoustou zajímavých podnětů, necítila jsem
se úplně nejlíp. Čekala jsem jeho parádní číslo "jak věnovat
pozornost paničce, která otravuje a něco po mě chce". Přivolání
za pochodu k noze bylo bez problémů, nemíváme s ním problémy, ale
po zahájení ovladatelnosti za chůze jsem málem údivem otevřela pusu,
protože Gary mě vnímal a dokonce mě i soustředěně sledoval. Chůze
tedy proběhla nad mé očekávání, na střelbu snad ani nevztyčil uši.
Polohy psa jsme také zvládli, u aportu nezklamal a jako vždy ho přinesl
s pár překusy :) a s dlouhodobým odložením také nemáme problém. Celkem
byla naše poslušnost ohodnocena 48 body. Byla jsem nadmíru spokojena. Na obranu jsme si museli počkat, protože po nás nastupovala ještě poslušnost ZVV1 a IPO1, kde byla účast největší. Ačkoliv máme obranu jako parádní disciplínu, čím více se blížila, tím více mi těžkly nohy a třepetal se mi žaludek. Myslela jsem na to, co mi kladl na srdce David, náš figurant. Po příchodu na plac jsem si pečlivě vybrala místo, odkud Garyho vyšlu na revír. Počkala jsem si, až se Gary uklidní a vyslala ho na maketu. Ihned mi došlo, že pečlivě vybrané místo bylo vybráno sice dobře, ale natočila jsem se špatně - tedy přesně mezi dvě makety. Gary vyběhl do určeného směru a začal tápat, co že to má vlastně oběhnout, když tam nic není. Dbaje na Davidova slova, abych za každou cenu donutila Garyho oběhnout maketu, jsem ho vyslala znovu. Opět váhal a pak oběhl prostřední maketu :-D, tak jsem ho už nechala a vyslala na figuranta. Odhalil ho bez problému a vyštěkal. Při cviku napadení psovoda se opět vyplnila Davidova předpověď a Gary figuranta podskočil. Jakub Berdych je krapánek vyšší než David, tudíž se Gary málo odrazil a byla jsem vůbec ráda, že provedl zákus (samo jen tak na pár zubů, ale udržel se). Pouštěčka proběhla a pak už nás čekalo jen hladké zadržení. To už Gary věděl, jak vysokého soupeře má a provedl moc pěkný a razantní zákrok. Pouštěčka také vyšla, ačkoliv to vypadalo, že po puštění si kousne znovu. Z obrany jsem byla zklamaná, protože vím, že máme na to mít plný počet bodů, ale takhle jsme získali jen 41 bodů. |
| Celkový výsledek 127 bodů nám ale i tak stačil na první místo a Garyho oslnivý výkon na poslušnosti nám vysloužil i ocenění za nejlepší poslušnost v naší kategorii. Naprosto unavení jsme nasedli do auta, odvezli Káču domů a ještě si užili chvilku odpočinku, než jsem odvezla Sašu s Taruškou na nádraží. Do postele jsem se opět dostala dost pozdě, takže jsem se hrozila přesunu času a ranního vstávání. |
| Naštěstí to nebylo tak hrozné, vstala jsem relativně v pohodě a vyrazila pro Míšu s Dixinkou. Když se blížím k nim, tak mě napadá, že bych se mohla stavit pro něco k snídani v "mekáči", tak zvedám telefon a volám jí, jestli taky něco nechce. Ale volaný účastník není dostupný. Zkouším tedy Otu, kde mi to po chvíli Míša zvedne a celá zděšená mi vykládá, že zaspala, že bude dole hned. No, nakonec jsme se nějak vypravily a kupodivu do Kralup dorazily jen s asi desetiminutovým zpožděním. Zaregistrovaly jsme psy a potkaly staré známé a už se těšily na běhání. Licence a tréninky se běhaly na kratší trati, závod byl opět velice dlouhý a pro psy namáhavý. Kříženci běželi v prvním kole každý zvlášť, takže si Gary užil dlouhý a vyčerpávající běh s perfektním killem, protože nemusel mít košík. |
| Druhé kolo jsme dostali do páru Vicky, takže košík se také nekonal a moc si to spolu užili. Dixinka běžela s Míšou a opět se jí nechtělo běžet samotné, tak se Míša pěkně proběhla. Ale hlavní je, že byla Dixie spokojená. My, páníčkové, jsme si to také užili, někteří se i zvládli vyspat a snad všichni připálit na sluníčku, které svítilo jako o závod. Unavení, ale spokojení, jsme vyrazili domů, kde Gary padnul za vlast. |
© 2008 Mel