| Jak jsme skládali ZVV1 |
| 6. 4. 2008, ZKO Hostivař |
| Budík mě vyburcoval do naprosto hnusného rána. Venku
bylo mokro, bláto, naprosto zataženo a sem tam popršávalo. Něco pro
pana bílého estéta, říkala jsem si... To zase bude krása na stopě. Naložila jsem psy do auta, kupodivu nic nezapomněla a na cvičák dorazila za minutu půl osmé. Vyvenčila psy, objednala si kafe a pak už nás volali na nástup. Dvě holčiny odpadly ještě před nástupem, protože jim nedorazily průkazky ČKS, na nástupu odpadl další pes kvůli nečitelnému tetování. Takže nás zbylo sedm statečných... |
Vyrazili jsme na stopy. První se šlapaly "zetvévéjedničky".
Já šla na řadu jako druhá. Dle pokynů jsem vyrazila. Šla jsem hrozně
dlouho, než mi konečně pan rozhodčí Havelka dal povel k udělání lomu.
Abych to nebyla já, smolař, lom jsme měli kousek za vyjetými kolejemi.
A jelikož jsme měli stopu šikmo přes řádky, ke koleji jsem se neustále
přibližovala a přibližovala. Na prostředním úseku jsem položila předmět
a bylo mi jasné, že další lom mi vyjde zhruba v té koleji. Bylo mi
celkem úzko, protože vím, že Gary se rád nechá svést do řádku natož
do vyjeté koleje. Naštěstí pokyn z lomu jsem dostala těsně vedle koleje,
ale stejně to nebyla hezká vyhlídka. Došla jsem zpátky k cestě a položila
poslední předmět. Pak už jsem musela jen čekat, až stopa zestárne
na požadovanou půlhodinu. Vzala jsem Garyho, připravila stopovačku
a po hlášení ho uvedla na stopu. Jak jsem čekala, Garyho nadšení bylo
naprosto nulové, řekla bych až záporné... Ale odevzdaně šel. Normálně
chodí radostně, no, chodí, skoro běhá  .
Tentokrát moc dobře věděl, že si bude muset namočit a ušpinit své
krásné bílé bříško a moc se mu do toho nechtělo. Tempo bylo tedy naprosto
plynulé a pomalé. Ale kupodivu stopoval naprosto přesně. Jak jsme
se blížili k lomu, zatajil se mi dech, musela jsem se několikrát zhluboka
nadechnout a vydechnout, aby ze mě ta nervozita tolik nečišela. Gary
plynule vypracoval naprosto bezchybný lom, takový šutr mi spadl ze
srdce, že to snad muselo být až slyšet :D
O předmětu věděl už několik metrů dopředu a i já jsem to poznala z
nepatrné změny tempa. Teď jen, aby si lehnul. No, lehnul - né zrovna
rychle a ochotně, ale nějak se tam složil. Pochválila jsem ho, ukázala
rozhodčímu předmět a vyslala ho dále. Gary ale usoudil, že toho hnusu
už bylo dost a jal se čuchat, co pěkného mu tam zanechali zajíčci,
koroptvičky a psi venčící se zde z nedalekých domků. Zavelela jsem
znovu stopa a pomalu jsem začínala propadat panice. Gary objevil nějakou
mňamku a pustil se do ní. Raději jsem ani "fuj" neříkala,
protože rozhodčí nás na nástupu upozorňoval, že na stopě i za zvýšení
hlasu budem penalizováni ukončením posuzování. Zkusila jsem ještě
zavelet a Gary se tak nějak zhruba rozešel směrem, kam vedla stopa.
Ihned jsem ho pochválila, aby mu bylo jasné, že jsem nadšená z jeho
úžasného výkonu a pokračovalo se dál. Druhý lom už nebyl tak precizní
jako ten první, trošku tam udělal oblouček, ale zvládl to i přes koleje.
Jak viděl, že stopa vede zpět k cestě a bude konec jeho utrpení, mírně
zvýšil tempo. U předmětu zakončujícího stopu se posadil a hodil pohled,
že jestli si lehne, tak umře. Já hodila pohled, že jestli si nelehne
umře taky, ale mou rukou, takže se začal pomalu, ale opravdu pomalu
skládat. Než jsem k němu došla, podařilo se mu neuvěřitelné - složit
své staré kosti do trávy  |
Pan rozhodčí nám pochválil bezchybný první úsek
až k předmětu. Samozřejmě nám strhnul za neochotu pokračovat ve stopě
a za lom. A kdo by to kdy čekal, dokonce i za neochotné označování
předmětů  .
Ale výsledek mě naprosto šokoval, protože 92 bodů je opravdu úspěch. |
Ihned po přesunu na cvičák se pokračovalo poslušností.
Gary předvedl takovou "normální" poslušnost. Nic extra,
ale taky nic hrozného. Přivolání, ovladatelnost, sedni, lehni, vstaň,
odložení za pochodu vleže se střelbou i štěkání celkem dobře, zato
u aportu opět přidal "frajeřinku". Když jsem odhodila
činku, odskočil od ní drn trávy. Garyho jsem vyslala a on radostně
doběhl k drnu, vzal ho do huby a vyrazil směrem ke mně. Měla jsem
co dělat, abych nevybouchla smíchy. On, takový odpůrce aportu a
bude mi nosit hlínu :). Naštěstí si to včas rozmyslel a změnil předmět
zájmu na dřevěnou činku. Cestou to ještě vzal trošku oklikou, aby
jako ukázal panu rozhodčímu, že opravdu má v hubě aportek a donesl
mi ho. Zbylé cviky: skok vysoký, skok šplhem a kladina proběhly
v pohodě (no, klasika, překážka s dotykem, to jsem čekala). A už
nás čekalo jen odložení v mokré trávě. A aby toho nebylo málo, tak
do toho začalo pršet. Gary mi seděl u nohy a klepal se jako osika
zimou a tvářil se hrozně týraně. Na pokyn rozhodčího jsme ho odložila
a odešla od něj. Bylo mi ho líto, vypadal opravdu hrozně zbídačeně
a navíc poslušnost na ZVV1 je celkem dlouhá, takže to měl na dlouho
|
Tak už jen obrana a máme to za sebou. Obrana je
naše parádní disciplína, tak jsem už měla takový celkem dobrý pocit,
že bysme zkoušku měli dát. No, ale jak už to bývá, když je člověk
ukolébán, tak ho něco nemile probere. U mě to bylo to, že jsem se
"zapomněla" a najednou nás už volají na plac. Takže všechno
honem honem a podle toho to taky vypadalo... Snažila jsem se Garyho
zklidnit, ale vůbec se mi to nedařilo. Počkala jsem si aspoň, aby
mě trošku vnímnul a vyslal ho na první maketu. Oběhl ji moc pěkně.
Vyslala jsem ho na další maketu, ale hned po vyslání mi bylo jasné,
že tohle neproběhne. Zařvala jsem tedy drsně: "Garyne",
na to se tedy zastavil a otočil ke mně. Dostal nový povel "revír"
a vyrazil tedy k maketě. U další makety se toto opakovalo, ale měla
jsem radost, že jsem ho "uřvala" a oběhl všechny. Samozřejmě
se ztrátou bodů, ale nesmí si zvykat, že by mu mohlo něco projít.
Vyštěkání měl krásné a přivolání k noze trošku váhavé, ale přecejen
proběhlo  .
Při zajištění figuranta opět nešel nějak "ztlumit" a tak
řval a řval. Takže další ztráty bodů, ale bohužel ztlumit nejde ani
při tréninku. Při ochraně psovoda Gary nezaváhal, jen zákus nebyl
úplně dobrý. A na hladkém jsem trnula hrůzou, že se utrhne, protože
to vzal figuranta fakt snad jen na jeden zub. Nakonec se neutrhnul,
ale zase pouštět se mu moc nechtělo. Ani na kontroláku nepředvedl
maximum, ale zvládli jsme to. Celkový verdikt 88 bodů byl moc příjemný,
ačkoliv jsem byla zklamaná těmi zákusy. Gary s tím mívá problémy,
ale intenzívním tréninkem se to už zlepšuje a mohl to zvládnout lépe.
A pobavila mě hláška pana rozhodčího o trošičku temperamentnějším
psu |
| Celkově jsme obdrželi známku velmi dobře a jsme na to oba (vlastně všichni tři) náležitě pyšní. Gary opravdu ukázal, že je šikovný a umí... jen se musí zklidnit a přestat vymýšlet kraviny. |
. Ale vydržel!!!
Tím jsme měli za sebou i poslušnost a opět mě pan rozhodčí mile
překvapil, protože zhodnotil naši poslušnost jako velmi pěknou a
udělil nám nádherných 91 bodů!!!!!!
