Narodila jsem se v malém městečku nedaleko Brna a už od mala jsem rostla do krásy jako nějaká princezna. Zřejmě proto, že moji rodiče jsou jak z pohádky o chudé dívce, kterou si našel bohatý král. Moje máma je Bessy z Damníkovské chalupy a táta je Bean King of Afrika. V osmi týdnech si mě od rodičů odvezl nový pán, který ale po pár dnech zjistil, že se mu nehodím a odvezl mě ke své mámě na zahradu. Ta moc nevěděla co se mnou, ale vodila mě s sebou do práce, kde dělala kuchařku, takže jsem měla vždycky něco dobrého v misce, ale nikdo si se mnou nehrál. Až jednou přišel na oběd cizí chlap a hned se začal rozčilovat, čí to štěně je a proč má v misce guláš. Začal si se mnou hrát a mazlit se. Chvíli se o něčem bavil s mojí paní, pak mě vzal do náručí, naložil do auta a tak jsem získala svého milovaného páníčka.
Každý den mě bral do práce, celý den se o mě staral a po práci jsme vyráželi za novými kamarády - jak dvounohými, tak i čtyřnohými. Seznamovala jsem se s dalšími zrzavci, se kterými jsme chodili na vychajdy a navzájem jsme se snažili ukousnout si hlavy a nohy . Byla to hrozná sranda, jen páníček z toho měl trochu nervy, aby se mi něco nestalo. S pomocí starších a zkušenějších zrzavých kamarádů jsem se naučila všechno důležitý. Hlavně jsem byla zasvěcena do tajemství našich předků - jak se správně nahání a staví zvěř . Od té doby se páníčkovi rozplynul sen o klidných vycházkach a vycvičil si pozorovací talent tak dokonale, že občas ví o zvěři dřív než já... Teda aspoň si to myslí, já už ji přece dávno cítím, že?
Kromě klasických vycházek jsme vyráželi i na nejrůznější výlety, túry a jiné zajímavé akce. Jednou mě páníček vzal na dostihovou dráhu, kde byla spousta zrzavců, kteří naháněli nějaký igelit a říkali tomu coursing... I mě postavili na start a já jsem zjistila, že vášnivě miluju nadhánění nejen zvěře, ale i toho igelitu. A tím začala další etapa mého života - ta coursingová. Páník byl nadšený z mého nadšení a začali jsme objíždět coursingy. Potkali jsme zde spoustu nových kamarádů a kamarádek. Sdružení moravskoslezského coursingu pro nás chystalo (a stále chystá) spoustu akcí během celého roku. Kromě oficiálních tréninků a závodů i pár víkendových akcí jak pro nás, tak i pro naše páníky: coursing camp v létě, silvestr v zimě a pár víkendovek. Samozřejmě se snažíme účastnit všeho, čeho můžem a sbíráme zážitky a sem tam i nějakou tu výhru . Bylo to moc fajn, až do Silvestra 2007, kdy jsme opět přijeli do Rudné pod Pradědem na akci "Silvestr s MSC".
Byla jsem nadšená, potkala jsem zase staré známé a hlavně jsem se těšila, že si zaběhám... No, první dva dny to vycházelo skvěle, ale druhou noc mě páníček přestěhoval do pokoje s takovým bíloflekatým nevychovancem, kterej mě nechtěl pustit ani do pelíšku, ani do postele, a furt na mě vrčel. Ale teta Mel byla super, vždycky ho okřikla a ta velkohubá příšera Gary mě pustil aspoň na kousek. Po několika dnech jeho nevybraného chování jsme si to lehce vyříkali a začali dělat, že se navzájem nevidíme. Domů jsem se fakt těšila, jak se zase v klidu vyspím ve svém pelíšku nebo s páníčkem v posteli. To jsem ale ještě netušila, že se toho pražskýho nafoukance jen tak nezbavím.... Po návratu domů jsem si krásně užívala svého pelíšku a páníčka, když tu najednou se ozvalo: "Bobeš, jedeme na výlet". Vyskočila jsem a nedočkavě stála u dveří, kam že to pojedeme. Sedli jsme do vlaku, jeli jsme hodinu, dvě - no skoro tři, ale konečně jsme dorazili na místo určení. Byla jsem už celkem utahaná, ale naší cesty ještě nebyl konec. Pokračovali jsme dalším vlakem, tentokrát podzemním, a zase jsme dlouho jeli. Už jsem začínala být opravdu otrávená, ale i trošku zvědavá, co mě na konci cesty čeká. Konečně jsme vystoupili.... hrnu se ven a tam GARY!!!!